V posledních týdnech jsem si při práci s klientkami několikrát všimla stejného vzorce. A není to tím, že by byly stejné. Naopak. Každá přicházela s úplně jiným příběhem.

Jedna byla vyčerpaná z toho, že neustále pečuje o druhé a na sebe jí nezbývá energie. Druhá měla pocit, že její situace nemá řešení. Třetí byla plná vzteku na lidi kolem sebe, kteří jí podle jejích slov brání žít život, jaký by chtěla.

A přesto jim všem pomohl stejný obrázek. Když jsem ho nakreslila na papír, často následovalo dlouhé ticho. A po něm přišla přišla věta: „Počkej… já tam jsem.“

Dramatický trojúhelník

Psycholog Stephen Karpman popsal model, kterému se říká Dramatický trojúhelník.

Obsahuje tři role:

• Oběť – „Nemám na výběr.“
• Zachránkyně – „Já to zařídím.“
• Pronásledovatelka -„Je to tvoje vina.“

Jsou to role, do kterých máme tendenci sklouzávat ve chvílích stresu, nejistoty nebo přetížení. A víte co je zajímavé? Většina z nás během jediného dne navštíví všechny tři.

Ráno zachraňujeme kolegyni. Odpoledne se cítíme jako oběť okolností. Večer kritizujeme partnera, děti nebo samy sebe. A druhý den začínáme znovu.

Role, které nám kdysi pomáhaly

V terapii se nesnažíme tyto role odsoudit. Naopak. Zajímá nás, proč ty role vznikly. Protože každá z nich nám kdysi pomáhala přežít.

Možná jste se naučila být hodná a starat se o ostatní, abyste byla milovaná? Nebo jste naučila neukazovat svou bezmoc?

Nebo jste se naučila být silná a kritická, protože ve vašem světě nebylo bezpečné být zranitelná?

Tyto strategie nejsou špatné. Jen se často stane, že nás v dospělosti začnou brzdit a zvlášť v momentě, kdy chceme udělat velkou změnu. Například odejít z korporátu. Začít podnikat. Zvýšit cenu svých služeb. Říct si o pomoc a nebo si nastavit zdravou hranici.

Dobrá zpráva: Existuje cesta ven

To, co mě na tomto modelu fascinuje nejvíc, není samotný Dramatický trojúhelník. Je to jeho pokračování. Protože nad ním existuje druhý trojúhelník: Trojúhelník tvořivosti. Nebo také Empowerment Dynamic. Ukazuje, jak můžeme jednotlivé role proměnit.

Oběť → Tvůrkyně

Oběť se ptá: „Proč se mi to děje?“

Tvůrkyně se ptá: „Co chci vytvořit?“

To ale neznamená popřít bolest. Neznamená předstírat, že je všechno v pořádku. Znamená to přestat soustředit všechnu energii na problém a začít hledat další krok.

Ne: „Nemůžu odejít z práce.“

Ale: „Co potřebuji udělat, aby to jednou bylo možné?“ Právě tady začíná změna.

Zachránkyně → Koučka

Tohle je role, kterou vidím u žen nejčastěji. Pomáháme, nasloucháme, organizujeme a nebo řešíme. Tím vším držíme svět pohromadě. A pak jsme překvapené, že jsme vyčerpané.

Koučka nedělá věci za druhé. Ona věří, že druhý člověk má schopnost najít vlastní cestu.

Místo: „Já ti pomůžu.“

přichází otázka: „Jak to chceš udělat?“

Vnímáte ten jemný rozdíl? Protože právě ten jemný rozdíl dokáže změnit celý vztah. S partnerem, s dětmi, s klienty. Ale také vztah, který máme každá sama se sebou.

Pronásledovatelka → Vyzývatelka

Pronásledovatelka kritizuje → Vyzývatelka podporuje růst.

Neříká: „Tohle děláš špatně.“ → Říká: „Myslím, že zvládneš víc, než si myslíš.“

A právě zde se často skrývá zdravý vztek. Ne vztek, který ničí, ale ten, co říká: „Takhle už to dál nechci.“ A tento vztek dodává energii ke změně.

Co to má společného s podnikáním?

Více, než by se mohlo na první pohled zdát. Ženy často přicházejí do programu Z korporátu k vlastní značce s tím, že něco jinak: Potřebují lepší marketing, jasnější nabídku, více klientů.

Jenže po čase zjistí něco překvapivého, že největší překážkou není ani marketing, ani nabídka. Je to vzorec. Vzorec, který říká:

1. „Ještě nejsem připravená.“
2. „Nejdřív musím pomoct všem ostatním.“
3. „Až budu mít jistotu, začnu.“
4. „Až budu dokonalá, ukážu se světu.“

Jenže jistota nepřichází před akcí! Ta přichází až po ní. A tak se postupně učíme přesouvat:

• z role Oběti do role Tvůrkyně.

• ze Zachránkyně do role Koučky.
• z Pronásledovatelky do role Vyzývatelky.

Ne pro vlastní dokonalost, ale proto, abychom měly více svobody.

Protože ve chvíli, kdy přestaneme hledat viníka, zachraňovat celý svět nebo čekat, až se okolnosti změní, se objeví něco velmi důležitého: Možnost volby.

A právě tam podle mě začíná skutečná změna.

The post Proč se pořád točíme v kruhu? appeared first on Lenka Vera.

Mexiko mě proměnilo v mnoha směrech. Nejen vidět zemi, kde vládne menší blahobyt než u nás. Kde to co my vidíme jako samozřejmé v Čechách vůbec neexistuje. Líbily se mi palmy, moře, cenote a potápění s želvami, ale to vás asi moc nezajímá. 

Od mnohých z vás vím, že chcete vědět, co se dělo v Mexické buši a jak se dělá NEZPOUTANÁ žena. 

A tak aby jste z toho také něco měli, ke každé části pro vás budu mít otázku na tělo. Třeba si je vemte na setkání s kamarádkou a zkuste si dát Nezpoutané kafe tím, že si na ně odpovíte společně:

1. Tělo 

Kterou část svého těla máš nejméně ráda? Co můžeš udělat proto, abys jí přijala? Né měnit tělo ale myšlenky o něm.

2. Emoce 

Kdyby sis před sebou mohla představit muže, který by vyslechl jakoukoliv bolest způsobenou jiným mužem. Třeba Ti někdo ublížil otec, přítel, chlap z Tindru co Tě vyghostoval. Kdybys ze sebe mohla cokoliv vydat, vztek, křik, možná se svolením do něj bušit. A on by to ustál. Přijal by tvé utrpení bez komentáře v láskyplné a podpůrné maskulinitě. Měla bys pocit že jsi viděná a slyšená.

3. Zodpovědnost

Kde si opakovaně stěžuješ na něco co Tě trápí. Točí se to dokola a ani ty sama sebe už nemůžeš poslouchat. Jsi ochotná tento příběh opustit? Prostě ho zahodit a říct si už dost. Jestli ne, co Ti v tom brání? Často je to strach z toho, že nevíme kým bysme bez toho příběhu byli. Může Tě Tvá kamarádka podpořit v tvém kroku do neznáma?

4. Kreativní síla

Tohle vlastně nevím jak popsat. Poslední den jsme se sešly v kruhu. Každá jsme měly tančit na neznámou skladbu (celou!) před zraky ostatních žen. Ale tanec měl být z duše, z těla, ze spojení s hudbou. Né z výkonu a snahy o rytmus nebo choreografii. Bylo to úchvatné. 

Tohle nevím jak si vyzkoušet. Jsou věci které jsou zažít jen ve skupině sester. V magickém kruhu bezpečí. Ale i tak, tím že přijmeš svoje Tělo (bod č.1), odevzdáš vztek a bolest (bod č.2) a opustíš story oběti (bod č.3) ucítíš, że se začneš hýbat jinak. Ve větším flow z kterého budou plynout nové nápady. 

Protože život nemá rád vakuum a tam kde uděláme místo, vždycky pošle něco nového. Ty jsi u brány a ty rozhoduješ co si tam pustíš.

The post Jak se dělá Nezkrocená žena appeared first on Lenka Vera.

The post Perimenopauza je jako tchýně. Nikdo o ní nechce slyšet. appeared first on Lenka Vera.